Bady

Historie

Maďarský ohař — maďarsky magyar vizsla — patří k nejstarším loveckým plemenům Evropy. Jeho předkové doprovázeli maďarské kmeny při příchodu do Karpatské kotliny už v 9. a 10. století a psi nápadně podobní dnešní vizsle se objevují na středověkých rytinách i v kronikách uherské šlechty, která si je držela pro lov ptactva a drobné zvěře. Cílený moderní chov se ustálil koncem 19. století a mezinárodního uznání se plemeno dočkalo ve 30. letech 20. století. Obě světové války je přitom málem vyhubily — dnešní populace pochází z hrstky jedinců, díky nimž se plemeno po válce podařilo obnovit.

Povaha

Vizsla je přátelský, citlivý a nesmírně oddaný pes. Ne nadarmo se mu přezdívá velcro dog — „pes suchý zip“: chce být se svým člověkem pořád a nejlépe v přímém kontaktu, klidně i na gauči přes celé kolena. Je velmi inteligentní a učenlivý, na výcvik ale potřebuje laskavou důslednost — tvrdý přístup ho spolehlivě zablokuje. Dlouhou samotu snáší špatně; je to pes, který má žít uvnitř rodiny, ne vedle ní.

Potřeba pohybu

Tohle je klíčová kapitola. Maďarský ohař byl šlechtěn na celodenní práci v terénu a jeho energie tomu odpovídá. Dvě hodiny aktivního pohybu denně jsou rozumné minimum — běh u kola, canicross, aportování, plavání nebo stopování a nosework, které zaměstnají i hlavu. Nevytížená vizsla si zábavu najde sama, a to obvykle způsobem, který majitele nepotěší. S dostatkem pohybu je to naopak doma překvapivě klidný a mazlivý společník.

Vztah k rodině

K dětem bývá trpělivý a hravý, k cizím lidem i ostatním psům přátelský — jako hlídač se proto moc neuplatní, návštěvu spíš ohlásí a pak nadšeně přivítá. Ideální je pro aktivní rodinu, která ho vezme všude s sebou: na výlet, k vodě i na hory.

Zdraví

Jde o robustní a dlouhověké plemeno, běžně se dožívá 12 až 15 let. Jako u většiny větších psů je třeba hlídat dysplazii kyčelních a loketních kloubů, v plemeni se občas vyskytuje epilepsie nebo alergie. U takto hlubokohrudých psů je namístě opatrnost před torzí žaludku — krmit v klidu a ne těsně před zátěží nebo po ní.

Srst a péče

Krátká, hustá a přiléhavá srst v charakteristické zlatavě rezavé barvě — od pískové po měděnou — je na údržbu nenáročná: stačí občasné přejetí gumovým kartáčem a běžná kontrola uší a drápků. Protože vizsla nemá podsadu, v zimě rychle prochladne; na mrazivé procházky se hodí obleček a celoroční pobyt venku je pro ni zcela nevhodný. Odměnou za trochu péče je pes, který voní senem, hřeje jako kamna a vypadá jako ulitý z bronzu.